(Dreamy, 21.04.2016, basne)
Jako loni…
Stále se z komínů kouří,
zima se strachy klepe,
už jen v dáli za obzorem.
A poslední šálek čaje se zázvorem,
budu pít, když ještě zažene mě brzké stmívání.
Bez velkého nadání, ve spánku přetočím si kalendář,
chlad z večerů vyštvu rychlostí divokých koní.
Sluneční paprsky si k sobě přitáhnu,
jak rozverného draka na provázku
a naposledy, jako loni, olíznu od medu lžičku.
Pak s novým dnem, s úsměvem projdu dvorem,
zahradou, až k lesu, kde jsem Tě vždycky uviděla.
Slyšíš je ? Už vítaný jsi ptačím sborem,
„Jsi tam?Ukaž se,……………… Petře!“
Dnů krásnějších, žlutý „klíčku“.