(Philogyny1, 04.07.2016, basne)
Přišel si v květu máje
sám bílý a bez hranic
zákon přírody znaje
černými prsty pálil víc a víc
jen pláč včel a pocit zmaru
z náruče vůně jablek hlad
smutný pláč koruny stromů
bez plodů půjdou letos spát
však nekonečná píseň ptáků
zobáčkem dne bude cvrlikat
v bezpečí zeleně domu
co celým srdcem máš rád