(jitoush, 10.07.2016, basne)
Z matečnic vesmíru
život odebírá
výhonky nových sluncí
země vydechuje
pro skloněné květy.
V listech ševelících
v teplém vánku
s vůněmi na tenkém lanku
šeptají si ústa
zelených tichošlápků
světelné věty.
Pomalu odeznívá
sladkost těkavých obejmutí
lipové něhy
mezinebezemí nasává
miriády vzruchů.
Zhuštěné touhy
hledají únik ze sirných par
barvy duhy přináší nebi obětní dar
v úlevných lijavcích
sytí se nahé břehy
slzy shůry pro očistu kanou
za příkoří Zemi odprošují v duchu.