(Amonasr, 25.10.2016, basne)
Z KORUN STROMŮ
sedím na vrakovišti
v prázdném autobuse
kolem se míhají
tváře
stromy
kopce
závěje
a řeky
za mnou výmoly
důlky na kuličky
a poztrácené klíčky
od dveří i not
a kdesi v hlavě
hoří mi ještě zbývající knot
trčí si v petroleji z lásek
zatímco vzpomínky se s nostalgií smějí
i ty co už se kdysi vyplakaly
jejich slzy jsem dávno spolykal
když jsem byl ještě malý
a bál se
bál se co bude dál
už se nebojím
co mě ještě čeká
snad jen toho co už ne
a vlastně ani toho
nakonec měl jsem
a stále mám
víc než co mi patřilo a patří
mnohem
mnohem víc
jak moc dá se obejmout pouhým žitím
a ještě víc jak z náruče se vytrvale ztrácí
pak ale zničehonic stačí jen oči zamhouřit
a vše co odletělo
zase přilétá
jen tak po paměti neúnavně domů
jako tažní ptáci
co štěstím zpívají i kálí
každému a na vše
svobodně
z korun stromů
Praha, 25.10.2016
https://www.youtube.com/watch?v=9EeG0ZYUH28