(Blazius, 26.10.2016, basne)
V šepotu listí vyhublé léto umírá
Zesláblé nízkým sluncem už pustilo otěže
Do šíje zakouslý podzim má jak upíra
Co zítra ho mrazivým ránem nadobro podřeže
Znásilní stromy a z šatů je vysvleče na kosti
To listí pak rozhází v lesích jak barevné konfety
Mám rád toho starého dobrého vraha z vilnosti
Když do mlhy schovává svědky i doličné předměty
A jak si tak páchá všechna svá zvěrstva a krutosti
Stejně je v očích mých bytostí téměř nevinnou
Zlobit se na něj by bylo jen marnou hloupostí
On všechno to dělá vlastně jen ze strachu před zimou.