(Dreamy, 15.01.2017, basne)
Bez odpovědi
Hlavou mi běží myšlenky…
Stále dokola se mísí,
ty, co hodné, ženy jsou,
s těmi, mladé dívenky.
Říkám si, jak snadné by bylo,
v knize života číst,
kdyby člověk po boku měl vždy toho,
kdo na tu správnou „stránku“,
obrátil by mu list.
Přemýšlím i nad tím,
zda ovoce, co nepatří mi,
smím ochutnat….
Jakou cenou za tohle platím?
Nebo rozumné je raději,
od něj ruce dát?
Kde hranice jsou, v lidském chtění,
zda před sebou mám ten správný protiklad?
Jak zachovat si krásné snění
a v srdci cítit, že má mě někdo rád?
Znám knihu, kde on a ona učí,
jak správně ulehnout, pohladit , políbit…
Proč člověk i v tomhle, život mívá chudší,
když tak jednoduché zdá se,
milovat a bohatý ho mít.
Prostě ptám se a každá otázka,
normální mi připadá.
Až jednou sama nezeptám se,
budu to vážně stále já????