(Ičnisan, 13.09.2017, basne)
Byl pozdní večer, první máj,
hrdliččin zval ku lásce hlas.
Z kempu se stával hříchu ráj
a proudem tekl mocný chlast.
Devadesát bludných duší
huntuje si svoje játra.
Sousedi jsou z toho hluší,
sešla se tu strašná chátra.
Přes den vraždy, znásilnění,
přes noc pijem – není zbytí.
Břicho bublá, už se blíží
nesnesitelná lehkost blití.
Spousta lidí odumřela
vzdali to a prchli pryč.
Zruinovat si chlastem těla,
v tom vidíme k štěstí klíč.
Dnes naposled zničíme se,
myšlenka se jasná vkrádá.
Alkoholu pach se nese,
je čas pít, ne mačkat hada.
Vidíme to celkem jasně:
svědomí je přežitek.
Školní rok má začít krásně,
ožrat se jak dobytek.