(Frr, 03.02.2018, basne)
pokud po řece neplujou zrádné kry
mám sto chuti do ní skočit
v domnění že v ní rozpustím
veškeré oběživo nánosů cizí špíny
třást se pak na břehu poctivou zimou
ale rozhodně nečekat
až mě někdo opije pro zahřátí
ohnivou vodou okázale hýkavého
žabomyšího soucitu
nejlépe drahnou chvíli
se jen tak mokře radovat
obnažen až na podstatu
své neopeřené husí kůže
tváří v tvář krákajícím zachráncům
pyšně navlečených v marnivých kožiších
samolibého milosrdenství...