(Anděl, 19.05.2018, basne)
potkala ho
mezi tekutými písky
v oku bouře
mu neviděla do tváře
nedotkl se jí
jen
vnímala empatii
noblesu
tajemnost…
mlčky se drželi jediného stromu
četl jí v očích
strach
chtěla mu důvěřovat
přesto to nesvedla
z praskliny v nebi
sjel blesk
oko se zavřelo
padající písek
bolel
pálil
ohýbající se větve stromu
na zádech mu ležel cop
smál se na ni
něžně a důvěrně
a jí bylo líto
že odchází
zůstaly jí jenom
prázdné dlaně
od ptačích
per
