(ZILA78, 23.12.2018, basne)
Klečí v prázdném chladném rohu
ruce hladí rozpraskanou šedivou omítku
co padá na zem
jako pestrobarevné šupinky mrtvých motýlů
stojí v ohnivém kruhu
nohy jako bublina v průhledném těžítku
když den stává se řvoucím lvem
žádná záruka jen smečka omylů
leží v polstrované sametové rakvi
tělo nádoba bez duše.......života
jako poraněné uštvané zvíře
lidskou hlouposti nenávistí a závistí
kam chodí plakat chlapi
když bolí to a prázdnota
vkradla se tak polehoučku tiše
to i tvrďák slzy odjistí...