(Misha, 27.03.2019, basne)
Ještě donedávna jste se krásou skvěly, mé drahé lesy,
teď ovšem vaše krása pomalu mizí,
můj vztah k vám však je stále ryzí,
i přesto, že se z vás život vytrácí
Avšak zhasla Záře Vaše,
kdo vám ji však vrátí zpět
Zničen, ale zdá být se celý svět!
Kdo vám opět vrátí život váš ztracený,
tolikrát jste provázely moje sny!
Teď je na vás smutný pohled
a mě z toho srdce puká,
brzy zbude z vás jen prázdná, zanedbaná lúka
Zvěř o svůj domov přichází
a před nebezpečím se nemá, kam schovat
Chci vás svojí Láskou vyléčit,
ale neznám lék na vaše uzdravení
Stvůry se na vás vrhly
a to mésrdce noří v žal!
Udělala bych cokoliv,
abyste těmi stvůrami nebyly požíráni
Možná to skryté přání v srdci mém bude to,
co vás ještě stále chrání!
Nejvíce vám voda schází,
protože vám její zásoby dochází
A musím se přiznat,
že mě z toho porazí!
Dochází mi všechny síly,
ale bez boje se však nevzdám!
A proto píši tuto báseň,
ať krásu opět ve vás shledám!
Věřím, že se jednou Vaše krása vrátí,
z mého srdce však se nikdy Vaše Krása nevytratí!
Zůstane v něm navždy ukrytá,
jen smutno mi je,
že lidem stále nesvítá,
že jste v tak trpkém tu ohrožení!
Jen přihlížejí, jak umírají
a pro jejich záchranu jejich nečiní vůbec nic!