(Petr27, 07.04.2019, basne)
Usedlo jaro ve květech mandloní
na větvičce se tam větřík houpá
možná se haluz v něm pokloní
přec každá není na slovo skoupá
Růžový kvítek na kterém včely sedí
po chvíli v dál se jedna zadívá
sladkého pylu se dosyta najedí
a slunko medové je polibky zahřívá
Zrůžověl kvítek, když ptáci rozkázali
až přivinou tělíčka blíž k mandloním
uslyším jasněji zpívat ptactvo již zdáli
pak uvidí jak k nachovým kvítečkům přivoním