(Misha, 29.04.2019, basne)
Zloba a smutek ve mně víří,
mám pocit, že se mě zmocní
Chce na povrch vyplout,
ale něco jí v tom brání
Smutek mé srdce přepad,
já si však přeji, aby vypad!
Neustále se zpět vrací
jako bumerang udeří
Zloba ve mně řádí,
boj v mé duši svádí
Zloba se ve mně hromadí,
do výšky se kupí
Maličkost k tomu jen stačí,
aby udeřila silou největší
Pokaždé jen ve mně dřímá,
ty ji vždy k životu probouzíš
Tvá zloba je i má zloba
Tvůj smutek je i můj smutek
Tvá bolest je i má bolest
Tvé slzy jsou i mé slzy
Všechny emoce s Tebou prožívám,
vždy je s Tebou sdílím,
ale vím, že chceš na to být sám
Tvá slova mě zraňují,
mé srdce to velmi zabolí
Slova, co říkáš chytaj za srdce
a bolí, čím dál víc
Zloba a smutek se na mě
jako lavina valí,
není to k zastavení
Občas mě zloba a smutek ovládá,
ale moje srdce to nevzládá
Zloba a smutek se ve mně dlouho drží,
ze svých spárů mě pustit odmítá
Zloba a smutek je ke mně jako klíště přisátá,
pořád tady zůstává a nemůžu se jich zbavit
Jen ty znáš způsob, jak mají odejít,
aby se stále nevracely zpět
Zloba a smutek jsou mí protivníci,
proti kterým neustále boj svádím
Ty víš, jak moc mi ublížit máš,
pak s omluvou přicházíš
a já Ti vše odpouštím,
protože Tě miluji