Jediná pravá láska

(Isabella Monvoisin , 15.05.2019 , basne)

Ta noc bolela jako nikdy,
a časně z rána, v mlžném chladu
dýchala jsem novým životem...
Bylo jednadvacátého listopadu.

A zastavily se toky
pro ten zázrak modrooký,
vlasy jako zlaté klásky,
děvčátko s věčným cejchem
mé jediné pravé lásky.

Vytetuju Tvé jméno do paže,
je jedno, co čas ukáže,
lásky pouto nezpřetrhá
ani černočerná smrt,
ani bolest, která stíny vrhá,
vždyť nezastaví proudy citů,
jen jediná věc důležitá,
jen jediná - a to, že jsi tu.

A život všechny roky sčítá,
a už je z Tebe velká slečna,
navždy s Tebou, dcerko moje,
navždy moje Bellinečka.