(šerý, 24.06.2019, basne)
Pověz sladonosná včelo
co si počít mám.
V pochybnostech o barvách světa
pravé oko růžové jen vidí
levé, za vše se stydí.
Pověz vážko nad jezerem
co si počít mám.
V moudrosti jsem na pochybě
jak hluboké je oko v rybě
proč je háček
v její chybě.
Pověz dětský prstýnku omšelý
nalezený v šuplíčku starého kávomlýnku.
V okruží prst
tobě po zádech čáral
jméno lásky – Magdalena
však tečka vpila se
ránem čerstvých úst.
Kde že byl
ten mladý spálený most?
Pověz paví očko motýlí
co si počít mám.
Mlčíš. Teď mlčíš!
Mnou pohrdáš a zrovna ty?
Proč obléklo sis očko pýchy
kterou už páv nepobral?
Pověz, živote… dláždění jizvené
co si počít mám.
Ve výmolu černá louže
okvětím plané višně zapadá
bojovní brouci potápníci
tam do života vrhají se
jak lačné kordy.
Pověz, Nymfo s Adónisem
co si počít mám.
Hladová je kalná vilnost
proč ji oko čeří v sličnost
šminkuje se půvab světu
nenávist je ocel
a ostří větu.
Pověz, housličko… slečinko opěknělá
co si počít mám.
Krajinou těla cestoval a užil
byl oringlemi
štíhlým krkem provlečen
si mé dolce… za lubem
z klíčenky tvého srdce
podej mi houslový klíč.