(CoT, 25.06.2019, basne)
dost často teď nenávidím život který žiju hned potom
kdy ho šíleně miluju
strašně moc
jsi galantní
jsi čaj
jsi můj mozek
jsi skořápka a já v tobě
ty už navždy budeš moje krize východ slunce a moje věčné mraky
někdy tě nenávidím ale mnohem častěji tě jím
celou
od paty
po majestátní kozy
Protože je to peklo
být sebekanibalem poškozený mrtvou tkání toho hnusného mozku
co mi rozkazuje jaké věci mám dělat a které dělat nesmím
nesmím si tě vzít
nesmím tě vlastnit
mít tě
protože jsi stará
odstrašující případ
hnus mezi květinami
někdy si říkám co na tobě vlastně všichni vidí
miluju tě
potřebuju
musím tě nemít
věčně se po tobě sápat
neustále dosahovat tvých výšin
prostě s tebou neumím koexistovat
tak tě zkouším vstřebávat
pohlcující dny bez naděje
je moc horko
moc úzko mezi kružnicemi
někdy mě pálíš a jindy si tě umím vypočítat
příliš brzy mi zůstaly oči pro pláč
neumím se z toho vymotat
věříš a já důvěřuji
jsem místnost a ty moje dveře dokořán
někam daleko pryč
ale já odejít nemůžu
protože to neumím
požíráme vlastní vesmír a očekáváme že se v něm takto jednou potkáme