(Ječmínek Máselník, 21.07.2019, basne)
Borůvky jsou ještě příliš zelené,
úroda jahod se letos taky moc nepředvedla,
věčná škoda, jak ráda bych pekla koláče a bublaniny,
jak ráda bych je jedla.
Trávník se zdá poněkud málo smaragdový,
ranní rosa mu očividně nestačí,
uvažuji o jeho zalévání,
uschlé žluté cosi mě totiž dokonale vytáčí.
Zásoby vody ve studni,
vlastně jsou průměrné,
nemohu nad nimi naříkat,
to vloni, sucho bylo příšerné.
Pes se spokojí se stínem a vychlazenou vodou,
občas mu udělám speciální zmrzlinu.
Na procházky chodíme brzy ráno a pozdě večer,
než usne, musí mít očichanou celou dědinu.
Je to něžná poetika léta,
ležet pod švestkou,
popíjet vychlazené pivo
a kochat se azurovým nebem.
Vlastně bych si neměla stěžovat,
vrátili se i motýli,
řepku letos nahradil vlčí mák
a lidé mají na tvářích úsměvy.