(Adam_Musil, 24.07.2019, basne)
Thalétovi z Milétu
krátkou báseň upletu.
Voda, voda, voděnka –
azurová pomněnka;
že jest ona jediná –
moudrá jeho domněnka.
Když dítko na svět přichází,
zavzlyká a slzy roní;
podstatu tak nachází a
pokorně se před ní skloní.
Vesluje po mořích širých –
stezkách neprobádaných;
a vstříc dosud neprožitým
časům jím nepoznaných.
Voda, voda, vodička –
matka naše stařičká –
všeho bytí rodička, i
každičkého človíčka.
Voda – božská Jednota
nevzniká, nezaniká; v ní
tkví náš smysl života –
pravda to převeliká.
Vím, všechno pluje na vodě,
Thaléte, můj příteli; pak
nepřikládám náhodě, že
dávno dlíš již v popeli.