(Náladový básník, 17.11.2019, basne)
Z ticha, jež samo sebe umlčelo
větřík jako kamínek z praku malého kloučka
rozletěl se do zahrady
Rozbil se o malé poupátko růžové růžičky
a zapadlo do jejího voňavého středu
Pak uběhly kraťounké minuty
jako by čas ztratil své zoufalé trvání
když mysl povídává si sama
Najednou pět zlatých hus na nevinném nebi
ve tvaru šípu mířily s jistotou k cíli
Ukousnutý měsíček nastavil tvář
a do prostého kraje
bez pláče statečně se usmívá
Blázen jen na tomhle kousku země
právě teď krásně se nemívá