Na Valentýna

(praetorian , 14.02.2020 , basne)

Samota srdce žádá změnu.
S psaním na kousku pergamenu,
stojím na břehu Vltavy.
Pošťák, co nikde nestaví.
Snad lístek v láhvi zanese ti.
Všechny mé touhy jako smetí,
vymet jsem do pár písmenek.
A ty pak svěřil matce řek.
Ta bývá líná, jinde chvátá.
Snad i tak najde adresáta,
snad některá si nohy zmáčí.
A jak mě najde? Přece stačí
vyrazit zvolna proti toku.
Snad cestou nepotká víc cvoků.

Žblunknutím láhev malou řeka
přijala do své náruče.
Napřed jí etiketu svléká,
pak kol ní kreslí obruče.

Kachna v mlází se trochu lekla,
když čistila si peříčka.
Kdyby se zeptal, by mu řekla,
že za rohem je čistička.