(praetorian, 27.02.2020, basne)
Někdy to muselo ven,
čas ten to nesmyje,
tak trochu zbytečný v mém věku sám sobě lhát.
Včera jsem jí k svátku žen,
koupil tři lilie,
s výrazem netečným řek jsem jí, že jí mám rád.
Byl to jen takovej vzdor,
co nikdo neslyší,
když je chlap chlapem tak po ráně vždy musí vstát,
dál musí zpívat svůj chór,
pro ty své nejbližší,
dál kráčet po cestě, ač vede prostředkem blat.
Neví, co já dlouho vím,
ani to nezjistí,
neb jsem se rozhod žít život svůj bez ultimát,
přesto a nevím co s tím,
jsem jak strom bez listí,
lilie na jejím rameni nedá mi spát.