(piťura, 27.02.2020, basne)
někdy si říkám
že se to ani nestalo
že jsem Tě nikdy nepotkal
že jsem si Tě celou
jenom
vymyslel
vůni
jemnost Tvých vlasů
kterými jsi mě tak ráda šimrala
i ten Tvůj hlas
když jsi mi naposledy řekla: ,,neměj o mě strach,,
namlouvám si
že bys mohla být jenom sen…
jindy si lehnu
na Tvoji osiřelou stranu postele
pozoruji Tvůj budík
který je stále nařízený na pět třicet
a povídám Ti o věcech
namlouvám si
že bys mohla být na dohled…
poslední dobou
to ale nepomáhá
převažuje samota a stesk
potřeboval bych vrátit čas
nebo ještě líp
vrátit Tebe
místo Tvé přítomnosti
cítím jen beznaděj
chodím po místnosti
tluču pěstmi do zdí
a popírám svět
nakonec
sedám si k zemi
hlavu vkládám do rozbitých dlaní
a prosím o svůj konec
chtěl bych jít za Tebou
vím
že to všechno vidíš
a že kdybych Tě směl znovu obejmout
zase bys
do mě pasovala…