(Denael, 29.08.2020, basne)
Ticho blýská se
v odlescích prvních kapek
blížícího se podzimu
když slova visí mi
na špičce srdce
jako nevyslovené tóny
Zvláštní vlna únavy
splývající s melancholií
odtékajícího léta
které nemohlo dostát
svého pravého potenciálu
Snad příště
Usmívám se
když slzy uschly
ještě dřív, než se vyrojily
a jiskřičky nevyspání
tváří se, že jsou září
a ne odrazem noční oblohy
A nad tím vším
bdí zvláštní pocit
těžce uchopitelné jistoty
že příští léto
je to dlouho očekávané léto
vepsané ve hvězdách