(ARNOKULT, 07.12.2020, basne)
Jen ticho v slzách závěti
nicotu možná vysloví,
když prázdná naše objetí
nesmlčí smrti obavy.
Má marnost duši poznává
u nekonečna míjení
se srdcem, jehož představa
otevře dveře vězení.
Paprsky, možná poslední,
ve stínu žluti podzimu
listoví, než se rozední,
vykreslí lásku k lepšímu.
V samotě stromy šeptají
nebeské verše proměny,
když rozezní se po kraji
sonáta vánku šumění.
https://www.youtube.com/watch?v=wwKc5m3VaNc&t=23s