(Z nitra, 09.02.2021, basne)
Dvě srdce se potkaly,
v tom mrazivém tichu,
láska v nich vzplála,
duše nahé, bez ostychu.
Vteřina je jako století,
slunce stíny odkrývá,
jsou poutem spojeni,
dětství je pryč, odletí.
Náhrdelník z korálků,
je svatebním darem,
stvořeni byli pro lásku,
vystačí si i s málem.
Na křižovatce života,
kterou cestou se dát,
plamen stravuje duši,
uvnitř klíčí nejistota.
Pod lavinou svědomí,
ztrácí se v bludišti,
zda dítě si nechat vzít,
to nikdo jim nepoví.
Probdělé noci jsou,
čelenkou pro nevěstu,
láska se tiše vytrácí,
jak z toho najít cestu.
V peřinkách něhy klíčí,
ta slova vysvobození,
pro něj žádná jiná není,
vzít život se mu příčí.