(Barbuch S. D., 27.08.2021, basne)
odřízl jsem ho z větve
on mi do náruče vpad
plakal a nadával mi –
(nenáviděl)
mával kolem sebe pěstmi
já mu chtěl facku dát
však nedal - leč
k sobě domů jsem ho vzal
teď sedí tady přede mnou
mlčí – s hlavou sklopenou
postavil jsem před něj čaj
s meduňkou a mátou peprnou
snad jen málo usrkne si
vždyť vidím, že z cárů vzpomínek
má jen duši slepenou, a kdesi cosi
a na srdci –
na srdcí bolák a krev zpěněnou
rozřízl jsem ticho slovy
a tuším, že mi neodpoví
a mouchy v mucholapce
snaží se dostat z lepu ven
já řekl jen: ,,Podívej...“
zvedá se můj host a dopíjí čaj
ruku mi podává – už nemračí se
ale usmívá, a odchází kdo ví kam
kdyby tak věděl, že také boláky mám
vždyť kolikrát jsem si přál
na té oprátce – viset sám...