(Ariella13, 27.03.2022, basne)
Měl jsi žízeň
a já ti dala napít
ze skleněného džbánku
Upadl ti a rozbil se
a já ho zvedla a slepila
A ty jsi ho znovu upustil...
a znovu...
A znovu
nalévám do rozpraskaného džbánku
A znovu se divím
že protéká
Že protéká mýma rukama
děravýma jako síta
bezmocnýma a bezcennýma
Jak se marně snaží
utvořit pohárek z dlaní,
aby zachránily alespoň trošku...
Odtéká jako rozmrzlý potok
a neohlíží se
a neptá se
Až vteče do širého moře
a ztratí se v něm, tak jak si přeje
Snad se konečně rozhodnu zapřít
a svoje střípky smést a vysypat
do tříděného skla
kam od začátku patří