(šerý, 30.04.2022, basne)
Dívám se oknem do dvora
zase ten soused podivín
vydlabává ze stromů zvony
do kapličky zeleného chlumu
kde modlí se osiky.
Měl bych se už oholit, říkám si
hned odpovím si, a nač?
Když opadaly letní lásky
byť kdys měly srdce velké
listů revení.
V mém mikrozemí
oteklo modro černými mraky
letákem aktuální slevy konzumuji život
zametám u kostela na náměstí
z věžních hodin okují času.
Kdysi říkali o mně
ach, jak krásný člověk
jeho hlava je oběžnicí srdce
… že jsem tichý poeta
píši dobré sbírky o tichu
plných mlčenlivých stránek.
Stárnu, ani nevím proč
jak bych měl Wernerův syndrom
stále bystřím smyslnosti
stačí se nechat unést snem jedné noci
ránem se probudím bez kondomu – sen nikde
jen na pelesti darebná, těhotná realita.
Alespoň zůstal mi hudební sluch
obléknu si kůru stromů
půjdu šumět s lesem
větrem nechám se kolébat.
A možná opět napíšu báseň
o lesních jahodách a medu.