(mkinka, 28.07.2022, basne)
Dýchám a vyluzuji zvuky
bez poroty v němé kroky.
Shledání souvětí
v délce nadhledu,
když už jen nemohu.
Záda se krčí
a srdce brečí na tu a tu stranu.
Přikrytá touhou v naději,
že básně ožijí
a stanou se ornamentem v šíji.
Klesám i hvízdám mezi loukou i hájem
i bzučím nestejnorodým stádem.
Ruce holé, nohy bosé,
v žhavých uhlících ponořené.
Šourám se a vidím anděla
i jeho křídla nesmělá.
Hýbu se a ruku jsem mu podala.
Bože, duše kývá
a mám pomocná rána.