(Nazarian, 13.08.2022, basne)
Maluje večer černou tuší,
stínuje stíny v mojí duši,
dláždí mi cestu do pekla,
maluje vázu, jež přetekla.
Přetekla mírou lidské zloby,
nenávisti a smutné doby,
ve které bývá heslem brát,
než s láskou věrně milovat.
Maluje večer v mojí hlavě,
zoufalou modlitbu po nápravě,
s povzdechem shlíží svoje dílo,
však není, co by ho utěšilo,
nezbylo ochoty dosti,
zato jen spousta zlosti,
krve a kostí…