(zdenka, 04.10.2022, basne)
nedaly jste mi ani dětství
hned z mladých prsou jej vyrvaly
sudičky nepřejíce přející
dnes děkuji za dar
brzkého umírání
zvykání si
přivykání
ničeho že mi nepatří
vše krátkého má setrvání
poslední skon má nakročeno
do tmy kde cestu zná jen on
není se čeho bát
ani že netrefil by snad
do černého
pár slůvek ještě zašeptá mi
bude to jen a jen
mezi námi
možná dávná ozvěna
která zdála se být ztracena
řetízkáče ve větru jemného zacinkání
vzpomínáš ... prvního varování?
nic nepřichází samo
zrajeme
k přivítání