(mkinka, 18.11.2022, basne)
Příroda má žár
jako dech milenců na obzoru.
Dívám se a hledám polibek
mezi větví a ukládá mě mech.
Pryskyřice mě krásně ulepí.
Ten strom je pevný,
jako přínosný bzukot včel.
Je podzim a les se štěstím chvěl.
Dvě ruce a slastný pohyb těl.
Malíř upustil štětec
a hledal mlhu,
ale ona nebyla.
Nevěřil, co stvořil.
Údiv.
Ženu Adamovu.
Nerozplynula se v tichu lesa.
Přeci poslala jí nebesa.
Prožitky i krása.
Obraz, jenž životem jásá.
Byla jeho spása.