(J's .., 23.12.2022, basne)
běž
aspoň pro vanilku
a nelouskej mé srdce
a vzal to čas
propršeným dnem
adventem růžové svíčky
kvete cé not
drnk vábí brkem klenot
a básním se nechce
chystat sváteční nebe
na posteli ruku na srdce
láska že je Boží
tak proč dál
se pro ni soužíš
a zveš
odpoví jen déšť
počkej na Vánoce
půjdem spolu v Kristu
navrátí se Slunce
a my
budem slovy na anděly
než
jasně nás nevysloví
z uplakaných růží tmoucí hlas
že tak sám bez ostrova klidných krás
též
tvoříš
co říčky chtěly přejít
hráz
v prosincové noci na ní ledy ještě drží stráž
ano
jsi šeptala ...
proti noci v zimní době
proti svitu jenž je v tobě
díky vločce díky vodě
ač ledovým snem
jdu v sobě
bez moci pout
že paprsky lásky
dnešních tání
nedýchají na okna ve mně
když zapomenout
je jak navždy
utichnout
… chceš ?
a slzy brání se brání
v teskných zahradách
já nechal ti je mně
a ty máš ještě náruč plnou přání
to je to tvoje
rozdýchávání
když mraky plují a zas na moře rozprostřeš
že na obzoru je srdce jas
ale ty
už mě nechceš
že jsem jak vánoční parkety se zelenou stužkou
z dárků
do nichž se chytily vzpomínky
tancem
to tenkrát když jsme si dali rande u kostela
chytila jsi mě za ruku
a v očích zrcadlivé touhy
posílaly loďky s plamínky
ale má bárka ze skořápek oříšků zhasla první
pamatuješ ?
řekla jsi běž je poslední šance
nebo se zamiluješ
do hvězd z hibernace
a skleněný kolibřík svítí nad broušenou mísou bez cukroví