(petrzal, 17.04.2023, basne)
Jako stín v slunci poledním,
se chmury moje třesou strachy.
Když koupu se v tvém smíchu nevšedním,
když pustím svoje rety plachý.
Když nečtu v hvězdách ale v zraku,
a na kůži v těch dotecích.
Trápení vždy lehne v prachu,
zmizí stopy po stescích.
Ještě chvilku budem léčit,
světaboly našich duší,
Nechci nic než trochu hřešit,
na tom co nás tak pokouší.