(Random_stranger, 04.05.2023, basne)
Pouhým tulákem svého osudu,
ztracena kdesi uprostřed Bermudů.
Tváře němé za obzor mizí,
cítím se tu tak strašně cizí.
Tělo lemují nebeská luka,
z těla se vytrácí veškerá muka.
Květy luční tváře hladí,
polibek měsíce tiše svádí.
Šeptajíc obloha vzdálených hvězd
spolu s vlahým vánkem,
budou mlčky provázet
mým bezesným spánkem.