(mkinka, 15.05.2023, basne)
Sedím v kavárně,
aby nezmokla mi hlava
a v duchu mě chová Praha.
Je mokrá a dá ba schová.
Dívám se na obraz,
co nese název Šeptej nahlas.
Na Karlově náměstí drnčí tramvaje,
a přesto čokoláda hřeje.
Obejmu akvárium plné ryb.
Najdu vzkaz i chuť žít.
A pak dortík.
Krásné ráno.
Tak má být.
A co ten obraz maluje?
Opět pracuje fantazie.
Vidím tam na pozadí ženu
v zeleném polostínu.
Sebevědomou a krásnou,
co dává něhu.
I já momentem napodobit mohu.
Políbím odkaz malíře
a sním ve své auře.
Zapomínám na hluk ulice,
relaxace v bolavém světě.