(Lesní žínka, 26.09.2023, basne)
Zříkám se tě, lásko milá,
nevylétnou z korun kosi,
přec jsem srdce nepohřbila,
dokud bije, tiše prosí:
Buď šťasten!
Volám k tobě v kapkách rosy,
déšť je hlasu ozvěnou,
děsím se, až neuprosí,
až nás běsy doženou.
Setrvávej!
Neopouštěj hloubi lesů,
nechoď za mým obrazem,
víc než bolest nepřinesu,
jiskra touhy – to jen jsem.
Netouži!
Snad bys řekl, že to bolí,
hynou v síti motýli,
třepot křídel po okolí,
mýlíš se, můj rozmilý.
Nepátrej!
Nezoufám si, nelituji,
jen tak se nám poštěstí,
když zůstanem v stínu tújí,
bez myšlenky na scestí.