(cappuccinogirl, 06.10.2023, basne)
Nikdy nezapomenu
Na toho, kdo první kopretinu vpletl mi do vlasů
a náruč nabídl, když chtěla jsem zkusit tančit mezi kapkami deště.
Kdo šeptal, že i když je obloha poseta tisíci hvězdami, ta nejzářivější na ní chybí,
protože na zem slétla,
k tobě.
***
Spolu u řeky jsme proseděli dlouhé hodiny,
( ty něhou jsi mne hřál)
a pak,
když nikde ani živáčka,
jen v dáli hukot splavu
***
konečně
vzdech…
Nesměle tichý…
Snad proto, že… první.
První
z mnoha…
***
Ach, miláčku,
ještě, že ryby jsou němé…
Ty na nás neřeknou…
Nikomu nepoví…
že
TY
a
JÁ
Že kdysi…