(mkinka, 19.10.2023, basne)
Vyšehrad láká
v panorama krás.
Je déšť,
ale stejně fotím.
Elektronika dá.
Fotka je příjemná.
Jsou slzy oblohy
a já v obrázkách zamlžená.
Psal jsi tehdy báseň
a já jí dala skutečnost.
Pořád mě miluješ.
Cítím citů skvost.
Pár snů se dá vejít
mezi zákoutí kapek.
Den vlhký
a klouzá jako kreveta
ba tišší vnitřní zmatek.
To byla procházka
a Ty jsi při ní vzlétl.
Nedopla jsem sako.
Už mi není dvacet let
ba ani třicet pět.
Jen fotím.
A tvořím krásný svět.
Pero letí
a míří do výšek.
Kus originality,
pohyb boků na přechodu.
Střevíčky kloužou trochu.
Jsem žena.
Tisící kusů miliónů vět.
A pusu, prosím.
I do zátylku ruku.
Ach, ty nejmilejší kluku.