(Jupiterka, 24.10.2023, basne)
Očka máš zavřená, zvolna mi usínáš,
s plyšáčkem v ruce do krajin snů utíkáš.
Samotná zůstávám, jsem stráží našeho hradu,
jen klidně usínej, hlídačem jsem vzácného pokladu.
Jsi mé srdce i svědomí, jsi mým věčným odkazem,
pro tebe dýchám a žiju, jsem tvým pevným provazem.
Mnou můžeš uvázat loď svého života,
v bouři i v bezvětří jsem tvoje jistota.
Zavane-li tě snad vítr přes půlky svět,
stačí jen vzpomenout, jsem u tebe hned.
Celý je můj život až po tvém zrození,
maminko, řekneš-li, cítím jen souznění.
Radost i smutek můj je s tebou propojen,
kéž ti je osud jen příznivě nakloněn!