(martinaV, 27.11.2023, basne)
Cítím se jak na podzim spadlý list,
co ještě o létě chtěl by si číst,
jak první roztátá vločka sněhu,
co toužila po delším příběhu.
A čas jak splašený kůň dál běží,
řeka utíká si, já stojím na nábřeží
od hlavy k patě plná vzpomínek.
Sice pláč uvnitř. Ale úsměv navenek.