(Akrij8, 27.11.2023, basne)
Prosklený prošel jsem v mezistřepí,
pořezán na kost o křehkost,
obrácen lícem na rub světa
- tak bezedný, jiný než se znám,
prozřel jsem dnem, když byl jsem v sobě slepý
- ta mlhavost, v níž byl jsem cizí host,
spolkla mě přílivem zakletá
z předsíně minulost zlehka vymetám.
Bylo a nebylo, zbylo ticho holé ,
v němž v jemných ozvách srdce moje zní,
zvonem pod krovem kovem krok
pro všecko dobré dobré zlé i je,
odbilo jemné sněhobílo v pole
ve Tvých pažích zavlálo souznění,
pramenem vem mě přes přítok
kde všecko odezní a z kraje roztaje
do horoucího smíření