(mkinka, 10.12.2023, basne)
Ujel mi vlak
pro všechno honění i chvat.
Báseň jen žila
a já potila se létem v ponožkách.
Psala jsem mezi hvězdy
i cíle mezi sny,
co nejdou k naplnění.
Tajemství, co slzy roní.
Já smutné bylo v ní.
Slova, žádné mezihry.
Prstoklad dostal se mezi ňadra
a jako žena neměla jsem pádla.
Kdosi řekl,
že svět tady není jediný
i pomohly hormonální hladiny.
Kdy se uvidíme?
Slepice zakdákaly.
Den byl plochý
a medard mokrý.
Sbohem sny.
Bude někdy my?
Osud nevděčný.
08.06.2022