(Kan, 14.01.2024, basne)
Na starém dvorku, spí trocha sněhu,
u šedé stěny, co se střechy spad.
Vzpomínka z dětství: na druhém břehu,
z ledu se vytvořil ledový hrad.
Měl jsem tu přátele; kde konec mají ?,
na mnohé vzpomenu- tváře se ztratily.
V pamětí rodí se a prolínají,
jen, jako stíny se v příběhu vrátily.
Už první sněhové květy zvedají hlavy,
tak, jako tenkrát předčily sníh.
Derou se na svět bez únavy:
dívám se na ně - opřený ve dveřích.