(Fractura cordis aperta, 29.01.2024, basne)
Když duše mi stůně,
tam vedou mé kroky,
tam stále se vracím
už celé ty roky
a po hrstech beru si,
po hrstech ztrácím
- jen pár kapek do pusy -
chladnou vodu z tůně.
V hlubokém údolí
na kopci z mechu
na chvíli spočinu
a lehce, beze spěchu,
- vždyť nemám kam jít -
v rosu se rozplynu,
víc ani nemohu chtít,
než život přebolí.