(Philogyny1, 04.04.2024, basne)
Nenávidíme se
snažíš se mi očima roztrhat blůzku
já tobě hlas
---
jednou se vrátím
tam kde ruce sochaře tvarovaly obličeje svatých
volná jako touha psané řeči
svatební čejčí peří
----
nárazovou neurčitost nočního větru pročesávala karbonovým hřebenem
vypadlo kosí hnízdo s mimetickým vejcem blechy z ježka
vím že pytlačíš přes řeku pluhem řeči
jaro blíž k ňadrům řekla bych
svízel na chvilku omotala vůní tabáku
když pootevřu tabatěrku slyším něčí smích
pytlačíš do želez
asimilace lesa do těla dárce dokončena
pro nadbytek bílých krvinek měl být proveden hluboký řez
snažila se ho zachránit zhasla řeku