(Jupiterka, 02.05.2024, basne)
V hloubi duše soumrak temný,
však úsměv rtů je velmi jemný.
Z mé tváře nic poznat nejde,
obava z tvé mysli sejde.
Ale
nevěř, že jsem zapomněla,
nevěř, že jsem neslyšela,
co sám sobě povídáš,
s jakým přáním usínáš.
Jenže
bolest v srdci nejde smazat,
jako v mdlobách padat nazad,
v temnu hledat světlý bod,
z vězení snad tajný vchod.
Nicméně
na tváři mám úsměv jemný,
sic v hloubi duše úsvit temný.
Myslíš, ze jsem zapomněla?
Dosud jsem jen neviděla.