(Kalidor Or, 13.09.2024, basne)
Já uslyšel Boží hlas,
snad anděla asi.
Vstal mi z toho vlas,
a já se ptal „Kdo jsi?“
„Potřebuješ pomoci,
necítíš se bezmoci?“
Já problémy zrovna měl,
s penězi, prací i rodinou.
Já řekl ano, pomoct bych chtěl.
Andělská pomoc, zdála se nevinnou.
Úspěchy se dostavily,
dluhy byly zaplaceny.
V práci mě pochválili,
s rodinou i do ciziny.
A pak jednou, v lepší časy,
já uslyšel boží hlasy.
Snad andělé asi?
„Nic netrvá věčně,
nelze vše mít nekonečně.“
To je zákon země,
ve světle i ve tmě.
Život se mi obrací,
má víra se neztrácí.
Peněz začalo ubývat,
a starostí přibývat.
A pak opět, v horších časech,
já se ztrácel v božích hlasech.
Jedny pomoc nabízely,
druzí moji duši chtěly.
„Zase bude dobře,
na pár let.
Až tvé tělo zemře,
nebude cesty zpět.“
Já chudákem nebudu,
bohatý a silný dál budu.
A tak se pár let dařilo,
až nemocí se tělo mé srazilo.
Teď už vím,
že pomoc není zadarmo.
Teď už vím,
že bohatství je nadarmo.