(martinaV, 24.10.2024, basne)
Nemůžeš mi dát, co chci,
jsi s větrem asi spolčený.
Já blázen stojím na kopci,
strom zradil své kořeny.
Kam se mihneš, netušíš,
spíš přelud než pevný bod.
Mé kroky tiché uslyšíš,
sfouknem hořící knot.
Tma má paže milenců
a ten nejpevnější stisk,
těla jak pár blíženců,
mám na duši tvůj otisk.