(šuměnka, 14.12.2024, basne)
Na sklonku každodenního se střídání
V té periodicitě hran jistého předpokladu
kdy v bříšku jemných not se umím zachránit
si chvilky pro něhu tak polehoučku kradu…
Na touze opředenosti se špetkou rouhání
V té implicitní bujarosti intimního hladu
se stínem hříšných gest, která se nedaní
projdu ti po těle – a zhřeším, ač to nepokradu…
Na křídlech neutuchajícně možných vyznání
V tom recipročním hmotnění dechu tam vzadu
jsme tancem zřejmých drah vášněmi sezdaní
a ztrácíme se za clonou tříštivých vodopádů...